Žoldnéř je označení pro bojovníka, který svoji vojenskou
službu nevykonává z přirozené, zvykové a nebo zákonné povinnosti
nebo ze závazku k nějakému politickému či ideologickému
programu. Žoldnéři se účastní boje bez zřetele osobního zájmu
výsledku boje ale na základě poskytnutí materiálových výhod nebo
za finanční náhradu (žold).
 Žoldnéři se objevili již ve starověkých státních útvarech.
Dodavatelem žoldnéřů pro vojska řady východní despocie se stalo
zejména Řecko. Na žoldnéřském základě byla v období císařství
postavena i armáda Říma. Po rozpadu římské říše najímala velké
kontingenty žoldnéřů také Byzanc. Zcela odlišná situace byla ve
středověké Evropě, kdy systém feudálních vztahů a feudálních
vojenství žoldnéřství prakticky vylučovalo. Námezdní vojáci se
začali objevovat od 12. století v oblastech, kde vyspělejší
ekonomika nájem žoldnéřů umožnila (Středomoří). Rozvoj výrobních
sil postupně uvolnil v některých částech Evropy velké počty
lidí, kteří mohli nabídnout své vojenské služby velkým feudálům.
 Až do 15. století převládali tzv.
rytířští žoldnéři, tj.
feudálové, kteří se dávali najímat i se svým ozbrojeným
doprovodem a bojovali jako těžkooděná jízda. Své žoldnéře
najímala i města, nejprve na policejní a strážní službu, později
ve velkém množství jako náhradu za městskou milici. Změny ve
vojensky podmíněném vojenství českých husitů a Švýcarů vedly
postupně k vytváření čistě žoldnéřských armád v 16. a 17.
století. Ve většině států bylo žoldnéřství nahrazeno od 19.
století povinnou vojenskou službou.
Žold je slovo pocházející z antických
dob jako označení pro plat, který byl vyplácen za vojenskou
službu (lat. solidus).
foto: Lucyfera
Myslíte si, že je snadné žít jako žoldnéř?
Po přečtení následujícího možná změníte názor:
Podbořanská pohádka - rok 5 - článek na
Českém šermu
Pod Kostelcem čas i voda plynou - reportáž
z bitvy - o tom "jak Sázava vřela a měnila barvu" |
